Ozývá se. Kope. Jestli spokojeně nebo ne, netuším. Ale víme o něm. Ten bude koukat!
A co na to všechno benjamín?
Květen 17th, 2012Sedím v obýváku…
Květen 17th, 2012… a z dětského pokoje slyším: “Každý ráno na piano hraje Jack, hraje Jack, honky tonk, honky tonk a bůůůůůůs”. A pak ticho. Jdu se kouknout a oba chrní. Paráda, už si ukolébavky zpívají sami
.
Bydlíme!!!
Květen 16th, 2012Akce se zdařila! Jsme přestěhovaní a zbývá vybalit poslední 4 krabice a přidělat pár věcí na zeď. Uf. Ono se toho samozřejmě najde ještě víc, ale to už jsou detaily. Děkujeme babičce Matyldě za to, že celá akce vůbec proběhla a za pomoc při stěhování, děkujeme všem do Košíř, že nám 2 dny opatrovali naše ratolesti, děkujeme ratolestem, že to s námi zvládají, ačkoli se jim poslední 2 týdny úplně nevěnujeme. Ale už budeme. Slibuju.
A něco málo, co padá z Tondy:
V pondělí dopoledne tu byl technik z UPC. Takový mladík, prý příjemný. Já u toho nebyla. Odpoledne přišel elektrikář udělat revizi. To už jsem tu byla. A Toník hned ve dvěřích: “Ahoj, ráno tu byl takovej mladej. Ty nejsi mladej”. Ano, pánovi bylo přes šedesát. A pak Tonda pokračoval:” Máš nářadí? To je důležitý. Tady a tady máme zásuvku. To je naše koupelna. My máme Haničku…” atd., atd. Pán nestíhal. A když přišel v úterý ráno s revizní zprávou, tak slyšel hned u dveří: “Jééé, tys tady byl včera. Zase budeš koukat na zásuvky…”. Pak se ještě pán dozvěděl, že Toník půjde do školky, pak do školy a pak do práce a že maminka nepracuje.
Včera večer před koupáním měl Toník puštěnou pohádku. Když jsem uložila Haničku a vrátila se do obýváku, hrála další. Na můj dotaz, proč si pustil další pohádku, když měl dovolenou jednu, mi povídá: ” Já to musel pustit, abys…hm, hm” “Abych co, Toníku?” A Tonda: ” No abych měl trochu radost”.
A Hanička? Té se nejvíc líbí na studené dlažbě a parketách, takže tu dělá trochu uklízečku. Všechno osahá, vymete, břichem zamete a vypadá dost spokojeně.
Cílová rovinka
Květen 9th, 2012Jdeme do finále. Dneska se dole dodělávají poslední úpravy, instaluje se kuchyň, bezpečnostní dveře jsou na místě, čalounění na nich taky. Matyldě už nahoře visí nové krásné záclony a závěsy, pračky jsou prohozené, zatím máme asi 30 beden všeho a kupodivu byt ještě není prázdný. Všude je bor.., nepořádek, Toník má pohádek, kolik chce, Hanička se v tom všem plazí, přehrabuje, hraje si. Zítra nastoupí úklidová četa a v pátek se chystáme s Matyldou přenosit vybavení kuchyně a hračky dolů. V sobotu přijdou silní (doufám, že fakt silní) chlapíci – stěhováci a prohodí náš a Matyldin movitý majetek. Ten nemovitý bude prohozen papírově zítra. Jo a ještě se musí položit koberce, pověsit záclony a závěsy dole a já už nechci domýšlet, co ještě všechno bude chybět. Ale dáme to. JÁ SE TAK TĚŠÍM!!!!!!!!!!!!
Chvíli bez dozoru
Květen 4th, 2012Splněný sen
Květen 3rd, 2012Lásky čas
Květen 3rd, 2012Jedna z Billy
Květen 3rd, 2012Tuhle jsme šli z parku a cestou jsme míjeli 2 policajty na číháné. Měli reflexní vesty a odchytávali projíždějící auta. Tondu to docela zaujalo, chvilku je pozoroval, ale pak přece jen vyhrála vidina zmrzliny a rozjel se k Bille. Procházeli jsme mezi regály a když jsem se ponořila do mrazáku pro nanuky, slyším za sebou Toníka:”Hele mami, policajti”. Otočím se a vidím 3 dělníky typu kopáč v montérkách a reflexních vestách. Sekundu jsem přemýšlela, jak Tondovi vysvětlit rozdíl mezi policajtem a kopáčem. Naštěstí se ten největší a nejtmavší z nich začal smát na celé kolo, že tohle se mu ještě nestalo, že s policajtem si ho fakt ještě nikdy nikdo nespletl. Toník moc nechápal, ale taky se na něj smál.
Největší sabotér
Květen 3rd, 2012Balíme. Rostou nám tu komíny krabic. Myslela jsem si, že balící bojkotář bude Toník. Ten ale naopak docela pomáhá. Skládá krabice, stříhá mi lepicí pásku a strašně rád by i ukládal věci do krabic. Vzhledem k tomu, že jeho styl ukládání by znamenal značnou spotřebu obalového materiálu, dohodli jsme se, že bude věci nosit ke krabicím a já to budu dávat dovnitř. Zato slečna Hana evidentně považuje balení za hru “ty dovnitř, já ven”. Dělá teď docela pokroky, stoupá si, sedí, dostane se na mnohem více míst než před pár dny. Občas si říkám, že mohla ještě 14 dní počkat. Ale pokrok nezastavíš.
Dvojvýlet
Duben 30th, 2012V neděli dopoledne jsme jeli vyzkoušet vozík za kolo na Vítkov. Honza vyrazil o něco dřív na kole a já s dětmi dorazila s celou výbavou autem. Když jsme všechno poskládali, usadili jsme děti do povozů (Tondu do vozíku, Haničku do kočárku) a po dvou až čtyřech kolech a v mém případě pěšmo, jsme se vydali směr památník. Jízda se oběma líbila. Haničku jsme otočila, aby měla výhled a Toník se vozil a vypadal náramně spokojeně. V kavárně opět a stále neměli zmrzlinu, na kterou jsem tam Toníka nalákala, ale jízda ve vozíku byla dostatečnou kompenzací.
Domů se nám na oběd moc nechtělo, tak jsme si ho dali na Žižkově v restauraci a když jsme zjistili, že se nám domů nechce ani po obědě, jeli jsme do Stromovky. Vrátili jsme se domů až večer, všichni řádně unavení.
A teď obrazový záznam.